Měla jsem tu čest se ve dnech 8. a 9. března 2018 účastnit workshopu s názvem „Science, technology and public value“, organizovaného výzkumným týmem Biotechnology and Society, působící v rámci londýnské King’s College. Jednou z hlavních otázek této akce bylo, „jak nastavit technologický a inovační management tak, aby integroval hodnotové postoje široké veřejnosti a podporoval tvorbu společensky prospěšných inovací a veřejných statků.“ Na tuto otázku byla nevyhnutelně navázána další témata, jako např. Jak je definován společenský prospěch (např. tvorba pracovních míst, sociální zabezpečení, přístup ke zdravotní péči, vzdělání, ochrana soukromí, nebo bezpečnost)?; Kdo má rozhodovat o tom, které veřejné statky budou prioritní?; Jak by těmto cílům měly přispět výzkumné aktivity a technologie?; V jakých oblastech politického systému lze uskutečňovat demokratické zapojení různých aktérů?; Jsou národní a nadnárodní snahy o ekonomický růst v rozporu se snahami o řízení vědy a technologií tak, aby více reagovaly na společenské potřeby?; Jsou v rozporu s podstatou demokracie?; Jakou roli hrají nebo mají hrát odborníci, vědci, průmysl, firmy, politici, široká veřejnost, vládní instituce, společenské normy a zvyklosti?
“Jak nastavit technologický a inovační management tak, aby integroval hodnotové postoje široké veřejnosti a podporoval tvorbu společensky prospěšných inovací a veřejných statků?”
Ačkoli tento workshop odpovědi na mnoho z těchto otázek nepřinesl, přesto jsem z něj odcházela s představami o možnostech a podobách společných aktivit výzkumníků a dalších subjektů, které by k nalezení těchto odpovědí a řešení vedly.
Jednou z možných cest je provést hodnocení již existujících metod, napomáhajících zapojování společenských aktérů, a oblastí, ve kterých jsou tyto společné aktivity již prováděny. Kde ve veřejném prostoru jsou místa, ve kterých se potkáváme a diskutujeme o společné budoucnosti? Které metody, postupy a techniky používáme pro zprostředkování interakce mezi výzkumníky a např. odborníky, politiky, úředníky, firmami nebo širokou veřejností? Které metody bychom měli používat a v jakém kontextu? Ve kterých vědních oborech (nebo technologiích) existuje nejnaléhavější potřeba dialogu s klíčovými společenskými aktéry? Kdy a kde by tyto diskuse měly probíhat? Jak zajistit, aby v těchto diskusích byli slyšeni všichni jejich účastníci? Lze v rámci hodnocení zavést indikátory kvality zapojení spektra společenských aktérů nebo dopadů těchto diskusí na kvalitu veřejných statků?
Další možností je nalézt témata, ve kterých by silní hráči jako Facebook, Google, Philips nebo Amazon spatřovali ve svém zapojení do veřejné diskuse o společenském prospěchu a posilování demokracie svojí roli a přidanou hodnotu. Jednou ze strategií by mohla být spolupráce s těmito společnostmi na tvorbě nových obchodních modelů, v rámci nichž by primární cíl, tedy ziskovost, byl integrován se zohledňováním společenských hodnot a tvorbou společenského blaha.
Třetí možností je začít u veřejných i soukromých poskytovatelů podpory výzkumu. Jak jsou nastaveny rozhodovací procesy vedoucí k výběru konkrétních výzkumných projektů? Jak poskytovatelé vnímají otázku propojení výzkumného a technologického rozvoje s rozvojem společenským? Jaké jsou možnosti posilování konceptu společenské odpovědnosti nejen v rámci výzkumných a inovačních aktivit, ale i v rozhodovacích procesech ve veřejném i podnikatelském sektoru?
Snahou projekt GoNano je, aby společenské hodnoty, obavy a potřeby byly zahrnuty do výzkumných a inovačních procesů v oblasti nanotechnologií. Pokud by se ale kdokoliv rozhodl dále vyvíjet nebo patentovat si návrh nano-produktu, vytvořeného v rámci tohoto projektu, zástupci veřejnosti by za své vstupy do tohoto procesu nebyli nijak oceněni. Otázkou tedy zůstává, které řešení je vhodnější: zdali zástupce veřejnosti přispívající do procesu společného vývoje produktů ocenit, či nikoliv. Anebo zvolit status-quo, tedy ponechat procesy vývoje a inovací bez vstupů ze strany společenských aktérů a veřejnosti?
Lise Bitsch, manažerka projektu GoNano