Projektu GoNano se dostává další odborné podpory od členů jeho poradního panelu. Tento poradní panel se skládá z expertů na různé oblasti nanotechnologií a jejich dopadů na společnost. Členové panelu poskytují pravidelnou zpětnou vazbu, poskytují poradenství ohledně celkového směrování projektu a jeho výstupů a podporují konsorcium projektu při oslovování širších komunit relevantních aktérů. Členové panelu se zúčastnili zahajovacího setkání konsorcia projektu v Kodani, na kterém poskytli cennou zpětnou vazbu ohledně cílů a plánování projektu. V dalším průběhu projektu GoNano členové panelu i nadále sdílet své odborné znalosti, jak on-line, tak i za osobní účasti. Členy poradního panelu jsou:
Dr Carolin Kranz
Carolin Kranz má v oddělení Komunikací a vztahů s vládními institucemi společnosti BASF na starosti komunikaci ohledně nanotechnologií s politiky a zainteresovanými aktéry. Je členem týmu BASF NanoCore, což je výbor odpovědný v rámci celé skupiny BASF za řízení problematiky ochrany zdraví, bezpečnosti a životního prostředí (EHS) a komunikací v oblasti nanotechnologií. Carolin Kranz zajišťuje pořádání Dialogfora Nano společnosti BASF. Po absolvování základního kurzu chemie na univerzitě v německém Stuttgartu získala inženýrský titul na Vysoké škole průmyslové chemie ve francouzském Štrasburku. V roce 1994 získala na Sárské univerzitě titul PhD v oboru chemie. V témže roce nastoupila u společnosti BASF jako chemička v oddělení výzkumu a vývoje. Poté následovalo angažmá v odděleních Firemní komunikace a EHS se zaměřením na udržitelnost, než se v roce 2006 přesunula do oddělení vztahů s vládními institucemi. Carolin Kranz zastupuje společnost BASF v několika pracovních skupinách průmyslových sdružení v oblasti nanotechnologií.
Prof Wim Sinke
Wim Sinke je manažer rozvojových programů ve společnosti ECN Solar Energy v nizozemském Pettenu, je profesorem na částečný úvazek na Katedře konverze fotovoltaické energie na Amsterodamské univerzitě a členem představenstva TKI Urban Energy, nizozemského partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti energetických inovací v městském prostředí, včetně solární energie. Je také hostujícím vědcem a poradcem výzkumného ústavu FOM AMOLF v Amsterdamu a spolupředsedou Evropské fotovoltaické technologické platformy. Wim Sinke vystudoval experimentální fyziku na univerzitě v Utrechtu, kterou absolvoval v roce 1981. Svůj výzkum k dosažení titulu PhD prováděl v ústavu AMOLF a svůj doktorský titul získal v roce 1985 na univerzitě v Utrechtu za svoji dizertační práci s názvem „Nové fyzikální procesy pro silikonové solární články“. V letech 1986 a 1987 byl hostujícím vědcem výzkumné laboratoře Hitachi Central Research Laboratory v Tokiu, kde pracoval v oblasti tenkovrstvých silikonů. V roce 1987 se vrátil do ústavu AMOLF, aby se zde zabýval solárními články z krystalického křemíku, materiálovými vlastnostmi amorfního křemíku a iontovému a laserovému zpracování polovodičů. V roce 1990 přesídlil do Výzkumného střediska Nizozemska pro energii (ECN), aby zde vytvořil novou skupinu pro fotovoltaiku (PV). Tato skupina se časem rozrostla až na 80 pracovníků a věnuje se řadě témat, mezi která patří tenkovrstvé solární články a moduly a články a moduly z křemíkových plátků a také environmentální a ekonomické analýzy fotovoltaiky. Profesor Wim Sinke získal několik prestižních ocenění, včetně ceny vyhlašovanou společností Royal Dutch Shell za udržitelnost a energii v roce 1999 a evropskou Becquerelovu cenu za vynikající zásluhy ve fotovoltaice v roce 2011. V roce 2015 byl jmenován rytířem Řádu nizozemského lva za své přispění k rozvoji a podpoře sluneční energie.
Dr Ilse Marschalek
Ilse Marschalek je socioložkou s dlouholetými zkušenostmi s mezinárodními studiemi 5., 6. a 7. rámcového programu ES. Ve vídeňském Středisku pro společenské inovace (ZSI) je koordinátorkou projektů v oddělení Technologií a znalostí a realizuje projekty na rozhraní technologických a společenských inovací. Byla koordinátorkou projektu NanOpinion (www.nanopinion.eu), což je projekt víceúrovňové komunikace a dialogu. Až do nedávné doby se zabývala projektem Nástroje RRI (www.rri-tools.eu), který rozvíjí nástroje sebereflexe pro aktivní procesy reflexe při provádění zodpovědného výzkumu a inovací (RRI). Svoji dizertační práci napsala na téma veřejné angažovanosti ve společensky odpovědném výzkumu a inovacích. V současné době pracuje na projektu SMART-map, který organizuje dialog mezi aktéry na téma společensky odpovědného výzkumu a inovací v průmyslovém sektoru a na projektu NewHoRRIzon, který se zabývá laboratořemi se zapojením více stran a procesy společné tvorby.
Prof Philip Shapira
Philip Shapira je profesorem v Ústavu pro výzkum inovací v anglickém Manchesteru a Georgijském technologickém institutu ve Spojených státech. V současné době vede Skupinu pro společensky odpovědný výzkum a inovace ve Výzkumném centru syntetické biologie v Manchesteru..
Zoya Damianova
Zoya Damianova je programovou ředitelkou bulharského Fondu aplikovaného výzkumu a komunikace (ARC Fund, Applied Research and Communications Fund). Od roku 1997 působila Zoya v řadě jak sektorových foresightových projektů (z oblasti zemědělství, energetiky a životního prostředí) tak i projektů zaměřených na participativní metody a zapojení veřejnosti do výzkumných aktivit. V nedávné době byla koordinátorkou projektu 7. rámcového programu CASI (Public Participation in Developing a Common Framework for Assessment and Management of Sustainable Innovation). V současnosti působí v projektu Responsible Research and Innovation in Practice, zaměřeného na identifikaci a odstraňování bariér zavádění společenské odpovědnosti do aktivit výzkumných organizací, výzkumných infrastruktur a poskytovatelů veřejné podpory výzkumu v regionech povodí Dunaje.
Zoya se také stala členkou řady poradních a pracovních skupin, zejména v rámci Generálního ředitelství pro výzkum Evropské komise (2010 – 2011), 3. expertní foresightové skupiny v rámci stálé komise pro výzkum v oblasti zemědělství (SCAR FEG3, 2012) a Expertní skupiny pro mezinárodní spolupráci v oblasti vědy, technologií a inovací (2014 – 2015) nebo Expertní skupiny pro identifikaci mezisektorových výzkumných priorit na pomezí zdraví, životního prostředí a bioekonomiky.
Dr Pieter van Broekhuizen
Pieter van Broekhuizen je nezávislým konzultantem v oblasti chemických rizik a nanomateriálů. Vzděláním je biochemik a dříve byl ředitelem Chemiewinkelu, což je poradenské a výzkumné centrum pro chemii, práci a životní prostředí na univerzitě v Amsterdamu. V roce 2002 se stal šéfem oddělení Nanotechnologií a chemických rizik společnosti IVAM UvA BV. Pieter má titul doktora věd (2012) v oblasti nanotechnologií, se zaměřením na otázky týkající se nejistoty v oblasti environmentálních a pracovních rizik souvisejících s vývojem nanotechnologií a zavádění přístupu předběžné opatrnosti. Vytvořil generické nano referenční hodnoty jako dočasnou alternativu za expoziční limity v pracovním prostředí (OEL).
Radí nizozemským odborům v otázkách chemických rizik a nanotechnologií. Od roku 2003 je členem výboru pro expoziční limity v pracovním prostředí Sociální a hospodářské rady Nizozemska. Specializuje se na chemická a produktová rizika a jejich účinky na člověka a životní prostředí. Od roku 2005 se Pieter specializuje na nanotechnologie, rizika vyrobených nanomateriálů v práci a v životním prostředí, etické aspekty, preventivní přístup a analýzu zainteresovaných stran. Výrazně se zapojil do veřejné diskuse o nanotechnologiích a byl koordinátorem evropského projektu NanoCap, který se zabýval budováním kapacit evropských nevládních organizací a odborových svazů a programu NanoDiode pro šíření informací a celoevropský dialog na podporu řízení nanotechnologií.